Réva dneška je příběhem tisíců let starých tradic. Je známo, že réva vinná rostla již před 150 mil. lety (druhohory), a proto patří mezi nejstarší kulturní rostliny. Již člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a zajisté poznal i opojné účinky zkvašené šťávy z bobulí. Můžeme tedy říci, že vinná réva doprovází člověka od počátku jeho existence. Podrobnějšími studiemi se lidé zabývali v okolí Kaspického moře před 10.000 léty př. n. l. a vzniklo tak vinařství, poskytující vědecký základ tohoto oblíbeného celosvětového zájmu. Samotný termín víno pochází z gruzínského gvino a jako nápoj je spojeno se vznikem civilizace.Pro svou jedinečnou chuť byla nejčastěji kultivována planá Vitis vinifera, hojně pěstována zejména ve vyšších kulturách blízkého východu, dnes v oblastech Iránu a Izraelu. A právě archeologická expedice v Iránu objevila džbán z úzkým hrdlem, na jehož dně byla jakási nažloutlá usazenina. Po důkladné analýze bylo zjištěno, že obsahuje kyselinu vinnou v množství, které se vyskytuje výhradně ve vinných hroznech, a terebintovou pryskyřici, jíž se ve starověku až po éru Římanů užívalo ke konzervaci vína. Džbán byl prokazatelně zhotoven mezi lety 5400 a 5000 před naším letopočtem. Nejstarší nalezené víno je tedy sedm tisíc let staré a Sumerové jsou zatím nejstaršími zjištěnými vinaři.Dále se réva rozšířila do Egypta, Sýrie, Babylonie, potom do Číny, Palestiny a Řecka.Egyptští faraóni věřili, že víno je darem OSIRISE - boha kvetoucí vinice. Réva byla pěstována na březích Nilu. Rozkvět byl zaznamenán 2700 př. n. l., když faraón Tutanchámon pozvedl úroveň výroby a podávání vína.O vyspělosti vinařství a vinohradnictví v Egyptě se zachovalo mnoho dokladů. Našly se amfory- džbány z pálené hlíny, na kterých je uvedený ročník vína, jeho kvalita, původ a dokonce i vedoucí vinice.Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii se dá hovořit již o vyspělém vinařství.Víno se stalo součástí kultury a považovalo se za jednu ze základních životních potřeb. Zakladatelem je považován bůh vína Dionýz., o kterém vzniklo mnoho pověstí.Dědicové řecké kultury, Římané, převzali jejich révu i vína. Bylo zvykem pít víno zředěné s vodou, také do něj přidávali koření. Začali víno scelovat, mísit a také falšovat. Také používali do vína sádru, křídu, drcený jíl - dnes Bentonit; ke konzervaci pryskyřice a drcený mramor. Dále ještě přidávali drcené kameny, perly a různá arómata. Z tohoto období je zachována literatura o vinařství, ve které jsou uvedeny způsoby pěstování a postupy při výrobě vín. V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila i do těchto oblastí. Tímto způsobem dorazila réva do Francie, Španělska, Německa a v letech 276 až 282 za vlády císaře Próbuse i na naše území.
HISTORIE VINAŘSTVÍ V ČECHÁCH
Podle pověstí daroval moravský kníže Svatopluk sud výborného vína českému knížeti Bořivojovi roku 892. Tento dar byl dovezen na Vyšehrad v době, kdy Bořivoj s dalšími vladyky oslavoval narození svého syna Spytihněva, kterého mu povila Ludmila, bába sv. Václava. Ludmila okusila na žádost svého manžela dovezeného vína a požádala Bořivoje, aby dal zhotovit kamennou nádobu, nalila do ní vína a postavila na oltář bohyně úrody Krosyny ... i nepršal jest před tím žádný déšť po tři měsíce, a jakž to učinila, té noci spadl hojný déšť na zemi. I domnívali se a tak pravili všichni, že skrze oběť toho vína jich země svlažena byla ...
Ludmila použila poprvé víno v Čechách k náboženským účelům ještě v době, kdy byla pohankou. Není tedy divu, že přála rozvoji vinařství i v době, kdy přijala křesťanství a dala založit jednu z prvních vinic nedaleko svého rodiště Pšova v Nedomicích u Mělníka. Na této vinici se prý zaučoval tajům výroby vína i její vnuk sv. Václav. Z toho vznikla i svatováclavská vinařská tradice v Čechách a v pozdějších staletích býval sv. Václav označován jako - supremus magister vinearum - nejvyšší perkmistr hor viničních.
V 11. století se dají vinice na Litoměřicku doložit z darovacích listin a později i na dalších místech. Ve druhé polovině 13. století se snaží vrchnosti v Čechách o zúrodnění neplodné nebo málo plodící půdy na částech dominií kolonizováním. Rozvíjející se obchod přináší i větší přepych do našich zemí a vzrůstající mocensko-politické postavení formujícího se šlechtického stavu nutí světské feudály opatřovat si stále větší peněžité částky na tenkrát módní rytířský život. Jedním z prostředků jak peníze získávat byla kolonizace a přeměna českého poddanského práva na právo zákupní - emfyteutické. Předpokladem získání nového práva bylo zakoupení půdy poddanými k věčnému užívání. Kromě toho odváděli poddaní každoročně pozemkovou rentu v penězích a nikoli v naturáliích jak dříve. Kolonizace měla největší význam pro vznik nového typu vinařství v Čechách - pro vinařství městské, které sehrálo hlavní roli v rozvoji zdejšího vinařství po další staletí až do třicetileté války. Kolonizací se urychlil rozvoj českých měst a kapitálově silní jedinci kupovali pozemky či dvorce v okolí měst. Pozemky využívali pro pěstování obilovin a obilím pak obchodovali. Většina severočeských měst měla mnoho pozemků svažitých, které byly spolu s přírodními klimatickými poměry vhodné pro pěstování révy. Obchod vínem byl v tehdejší době přínosnější nežli obchod obilím a tak získávalo vinařství na všeobecné oblibě u měšťanů.
V této situaci se výborně orientoval císař Karel IV., který nejen podpořil snahy měšťanů, ale prozřetelně je spojil s potřebami zchudlého královského důchodu, což se obrazilo v jeho nařízeních o zakládání vinic ze dne 16. února 1358 pro Prahu a 12. května 1358 pro království české. Přikazuje se v nich, aby se započalo do 14 dnů po vydání tohoto příkazu se zakládáním vinic na všech příhodných horách. Ten, kdo by sám na svém pozemku vysazovat vinici nechtěl nebo nemohl, musí pozemek půjčit tomu, kdo vinici chce a koho k tomu perkmistr určí. Ten, kdo vinici založí, má být ode dne, kdy zakládání započal, po 12 let od všech daní a dávek z vinice osvobozen. Počínaje třináctým rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu (30,5 litru) vína ročně. Všechny viniční parcely nově zakládaných vinic byly stejně velké: délka 16 prutů (75,68 m) a šířka 8 prutů (37,84 m). Výměra tehdejší vinice byla tedy 28 arů 65 m2, což byl jeden viniční korec, který byl jen o 12 m2 menší, nežli korec polní. Všechny vinice založené v roce vydání nařízení byly osvobozeny od ungeltu a zemské berně navždy. Škody na vinicích byly přísně trestány. Byl-li kdo ve dne při škodě polapen, propadl pravou rukou nevyplatí-li 20 kopami grošů. Kdo byl polapen při noční krádeži, ten propadl svým hrdlem a statek jeho připadl na perkmistra.
Císař Karel IV. řešil svými nařízeními i problém městské chudiny, které v jeho době přibývalo a která neměla dostatek zaměstnání. Při zakládání a obdělávání vinic bylo zaměstnáno velké množství lidí, protože vinařství je na ruční práci velmi náročné. Aby byla českým vínům zajištěna dobrá tržní cena a dobrý odbyt vydal Karel IV. dne 9. ledna 1370 další nařízení, kterým se zakazuje do českých měst dovážet cizí vína od vinobraní až do neděle provodní. Toto nařízení pak v roce 1373 rozšiřuje na období celého roku. Z toho je vidět, že se jeho opatření na zvelebení českého vinařství neminula účinkem a že byly Čechy vínem dostatečně zásobeny z vlastní produkce.
Nařízení císaře Karla IV. Pak potvrzovali všichni čeští panovníci až do Marie Terezie, která byla v této době poslední, kdo nařízení Karla IV. potvrdil. Mnozí panovníci přidali i další nařízení jako ku příkladu král Vladislav roku 1479 dne 21. července nařizuje, že musí být všechny vinice zapsány v gruntovních knihách a zřizuje statut kontroly jakosti vína jako vůbec první takové opatření v Evropě. Po sv. Havlu (16. října) musila být všechna vína postupně ... vohledávána a byla-li by která nalezena, že se falšovala nebo kazila buď sírú aneb jinými jakýmžikolivěk věcmi škodlivými a lidem k nezdraví, taková mají být ven vytažena a rozsekána ...
Současně s městským vinařstvím se pozvolna rozvíjelo v Čechách i vinařství venkovské. To je nejlépe vidět ze zjištění stavu vinic a jejich plochy tak, jak je uvádí soupis v "Berní rule z roku 1654. Tenkrát bylo na území bývalého severočeského kraje, kde bylo vinic nejvíce, celkem 950,2 ha vinic městských a 783,38 ha vinic venkovských, kromě vinic patřících k majetkům feudálů vysázených na půdě dominikální. Po válce třicetileté se přesouvá v Čechách těžiště vinařství na venkov, neboť měšťané ztrácejí o zemědělství zájem a věnují se více řemeslu a obchodu.
Vývoj viniční plochy r. 1756 - 3 336 ha, 1870 - 684 ha, 1945 - 286 ha, 1983 - 543 ha a 1995 - 392 ha.
Císař Karel IV. Je znám nejen tím, že vydal zajímavá nařízení k zakládání vinic a upravil poměry vinařství u nás, ale také tím, že dal dovézt z Burgundska vinnou révu, aby zlepšil sortiment pěstovaných odrůd v českých vinicích. Jeho zásluhou se tak k nám dostala hlavně odrůda Burgundské modré (ve Francii nazývána Pinot noir), kterou naši předkové překřtili na Roučí modré nebo ho též nazývali dalšími názvy jako Černá ranka nebo v okolí Prahy Kocínka. Dále se v Čechách pěstovaly odrůdy rakouské: Běl velká neboli Vídeňka a Běl drobná. Z Německa pak Němčina (Tramín), Tarant bílý, Lampart bílý, Brynšt (Tramín bílý) a z Uher odrůda Klenice (Gohér). Též se pěstovala i odrůda Dalmatská nazývaná Běloočko nebo i Topol. Tu a tam byly vysázeny i muškáty.
Úpadek českého vinařství v okolí měst zavinil hlavně nezájem městského obyvatelstva na této zemědělské činnosti v období, kdy bylo pro měšťany výhodnější se věnovat obchodu a řemeslu. Venkovské vinařství v Čechách upadá hlavně v období rakousko-uherské monarchie, kdy zmizela ochrana českého vinařství a levná jižní vína se dala do Čech snadněji dopravovat. V 18. a 19. století se postupně obrací i venkovské obyvatelstvo k výnosnějším technickým plodinám a pracné vinařství je zanedbáváno. Znalost pěstování révy postupně upadá a vinice nedbale a neodborně obdělávané nevynášejí a pustnou.
Dřívější způsob pěstování vinné révy v Čechách byl odvozen od způsobu pěstování révy v Burgundsku ve Francii, spolu s révou dovezenou k nám v období Karla IV. přišli do Čech i francouzští vinaři a zaváděli tu staroburgundský způsob pěstování révy. Spočíval v tom, že výsadba vinice byla velmi hustá. Na jednom hektaru vinice bývalo vysázeno 10 až 20 tisíc keřů révy. Na každém keři byl pouze jeden čtyřoký plodonosný čípek na vrcholu stařiny, která se každoročním řezem postupně prodlužovala. Příliš dlouhá ramena stařiny se pak po určitém čase kladením rozvodů zadolovávala do půdy a ponechal se vyčnívat ze země jen plodonosný čípek. Dolováním se udržovaly české vinice na jednom místě bez obnovování 100 i více let. Protože bylo dolování příliš pracné upouštělo se později od něho a keře se rozvětvovaly do většího počtu ramen, což bylo při husté výsadbě nevhodné a vinice tím rychle zeslábly a mnoho keřů odumřelo.
